Zápisky z Indie

Delhi, den prvni

Indie 2015

Mili zlati pratele, zdravim Vas z Delhi, mestecka na uzemi Indie o nejakych dveceti milionech obyvatel. Dorazil jsem dnes o pulnoci, abych tady mohl zacit jednadvacetidenni putovani za zazitky vseho druhu,
zejmena kulinarskymi, duchovnimi a zivotnimi. Cesta probehla celkem v pohode, akorat to nad Zurichem poradne foukalo a pristani z Prahy bylo velmi napinave :). Na letisti v Delhi me cekal sofer, ktery me odvezl do hotelu. Reknu teda Vam, ze Delhi predcilo ma ocekavani. Jako, ze se dalo cekat, ze to tady bude trochu srumec, bude to tu trochu spinave a bude to tu trochu vonet. To „trochu“ lze bez mrknuti oka nahradit „huste“ :). Jelikoz jsem se dostal do postele az asi v pul ctrvte rano, tak jsem se prospal a v osm uz byl na nohou. Po ranni meditaci jsem se prosel na hlavni nadrazi, kde zakoupil mistenku na vlak do Agry, mesta s nalepkou Tajmahal. Pote jsem vyzkousel dilijske metro, ktere je velmi, velmi levne, ciste a rychle a dojel jsem k Narodnimu muzeu, kde stravil tri paradni hodiny. Zakoncil jsem to tam paradni svacinkou za deset korun na nase – dve nejlepsi pakory, jake jsem kdy jedl a caj masala.
Tim skoncila ta lepsi cast dne. Jelikoz me bolely nohy, tak jsem se nenechal dlouho ukecavat a nechal se odvezt taxikem, ktery slibil cenu 50 Rupii az domu a zadne nakupovani. Projeli jsme tri obchody, kde
ocekaval, ze neco nakoupim a dostane z nakoupeneho zbozi od obchodnika dlouhodobymi kontrakty dohodnutou provizi. Cesta trvala misto nejakych 15 minut asi hodinu. Zkratim to. Musel jsem to stejne dojit pesky, nejak nechtel pochopit, ze se mi dnes proste nakupovat nechce. Tak to ale chodi nejenom v Indii… Zato jsem objevil nedaleko zajimavou jidelnu :). 
Zitra bych to tady jeste trochu omrknul a pozitri hura z mesta – ehm, do dalsiho mesta. Dobre je, ze od ted uz budou vsechna mesta mensi :). 

Kdo by nechtel dostavat obcasny e-mail z cesty po Indii, necht se odhlasi odpovedi na tento email a ja mohu slibit, ze na to zapomenu a budu posilat dal :). 

Mejte se vsichni tak, jak chcete a jak se pro to cinite.

Ondra

Delhi, den druhy

Tak a dnes ani nevim, kde zacit… 🙂 Dobre, zacnu to tak, ze jsem se tady dnes rano mistniho casu v 8 probudil, dal si meditaci a opet usnul do dvanacte mistniho casu. Vzhledem k tomu, ze zde ve 12, bylo v CR 7.30 rano, tak to neni zas tak nic neobvykleho. Proste jsem se pekne prospal. Jo take musim rici, ale nechte si to pro sebe, ze jsem se tady jeste nemyl a stale se citim vonavy, cisty a svezi 🙂 Zuby jsem si cistil od odjezdu z domova celkem dvakrat, ale mam je jak vylestene kristaly… Clovek zrejme splyva s okolim 🙂 Jo taky jim pouze jednou, ci dvakrat denne a hlad nemam… Mj. vcera jak jsem objevil tu jidelnu, tak jsem si tam vcera zaskocil na veceri, dal si thali – coz je takovej ten velkej talir se sesti komurkami a v kazde je neco jineho. Mj. tam byl Butter paneer masala, dal makhani, rajta1, rajta 2, ryze s koriandrem a prazenou dzirou, papadam, capatky… uz ani nevim co jeste. Opravdu jsem si moc posmakl. No a dnes jsem se v mem provodci docetl, ze se jedna o nejlepe varici restauraci v okoli. Jsem si klidne mohl ten zazitek s tim vcerejsim soferem odpustit a mohl si to precist :). 

Take jsem vcera rozrusenim nezminil nekolik zazitku z muzea. Jakoze se to popsat moc neda, ale meli tam stare, opravdu stare sochy a sosky z obdobi mezi 5000 let pred nasim letopoctem az do 20 stoleti. Ty sochy bohu, bozstev, budhy atd. jsou vyrobeny z kamene, neco asi jako cedic a opracovane tak, ze se nedalo ani uverit. Takove detaily a zdobeni, ze by to cek nevyrubal z neceho mekciho, dreva apod, natoz z neceho tak tvrdeho. Zadna chybka, zadny kaz, proste 100% kvalita. Zajimave take je, ze sosky stare 200-300 let se nijak zpracovanim, ani teda motivy,  nelisi od tech zpracovanych pred 2000-3000 lety. Tak silna a pevna je mistni vira.

To me take privedlo na myslenu o nas jako „civilizovane“ spolecnosti. Proste to co se nam deje, jsme si zaslouzili sami. Ale budme za to radi, ma nas to probudit, jelikoz zrejme stale spime. Jakmile to pochopime, budeme tvorit jinou a snad uz lepsi budoucnost. Ve vesmiru a jeho nekonecnosti nikdy neni pozde.

Dnes, po dukladnem spanku jsem vyrazil smenit penize do indicke narodni banky a pak do Red Fort, cervene pevnosti, svostu to mughalske indie 17. stoleti. Moc pekna a od ruchu velkomesta odpocinkova zalezitost. Cestou domu jsem se stavil na obede v jidelne na Chandi Chowk, jedne z nejrusnejsich trid (no ze by nektera nebyla rusna o tom nevim). Dal jsem si opet thali, kde byly dve skvostna kari se syrem panyr (budu je muset jeste dodatecne identifikovat), asi 4 placky paratha, papadam, dal makhani, rajta, palive pickles, ryze, sladka koule… mel jsem co delat. Pak jsem se nechal dovezt koloriksou domu, a sel spat… ted pisu mejla a brzo pujdu… uuuuuaaaaa.

Ondra

Agra, den treti

Vazene damy, Vazeni panove, Mile deti. Dnes jsem toho zazil, tady je teprve okolo 18 hodiny a me to pripada, ze dnesni rano bylo predevcirem. Cas se zastavuje. Jak to vlastne vsechno bylo. Ale nejdrive se vratim k Delhi odkud jsem dnes rano odjel. Vcera jsem si po psani mejliku jeste zaskocil na kavu do Krishna cafe v patre s paradnim vyhledem na okoli meho hotelu. Rikal jsem si jak to tady muze v tom „chaosu“ fungovat. Na ty ulici se plamdaji chodci, mezi nima psi a obcas kravy, do toho riksove na kolech, do toho motorovi riksove, taxiky, obcas nakladak, kolo s nakladem 2x3m, nebo 4 metrovymi okapovymi svody, pak to nekomu chcipne, nekdo se otaci, prechazi, do toho tady jezdej silenci na motorkach, co do toho chumlu vlitnou a jeste jsem nevidel, ze by nekdo nekoho ohrozil, naboral, nebo, a to uz vubec ne, ublizil. Proste dokonalej chaotickej soulad, zivej organismus, kterej vi co dela, ale pozorovateli to pripada jako totalni chaos. Ovsem, kdyz do toho zapluje, a pohybuje se po ulici, ci prechazi, tak nema ani pocit strachu, nebo takto, nesmi se bat. Kdyz tam zacne hopsat sem a tam, tak to rozhodi na druhou a to uz je nebezpecne. Proste musi vedet co chce, jit ci nejit. 

Takze rano v pul 6 jsem se vydal na nadrazi, kde cekal muj vlak do Agry, dokonce jsem nasel i sve jmeno na rezervacnim papire prilepenem na vlaku. 6.00 presne, vlak odjizdi. Cajval nosi caj a susenku, noviny Hindustan Times, Delhi Times, co kdo chce. Vlak to svisti po strnisti a ouha, jak se zacina rozednivat z koure vystupuji obrysy vselijakych tovaren, mezi nimy dosti ponure slumy na haldach odpadku, do toho – byl asi cas kadeni, tak tam vsichni sedi na indickem bobku a evropan by rekl, ze tlaci. Ale Ti co znaji spravne zasady kadeni z ajurvedy ci jine stare meduciny vedi, ze se tlacit nema 🙂 Dobra menim tema. Po chvili zamestnanec firmy Meels on Wheels roznasi vegetarianske jidlo, skvele smazene sisticky, dobre tak tycinky, dzus, chleba, maslo a marmeladu. Servis jak v busech studentagency.cz (toto neni reklama, jen priblizne prirovnani). Prijezd na minutu presne.  

Agra, „mensi“ mesto (jako kdyz clovek prijede z Prahy do Ceske Lipy) s poctem obyvatel neco okolo dvou milionu a hlavne s kouzelnou stavbou TajMahal. Po prijezdu jsem si opet uzil s drozkarem. Asi tak, dle doporuceni pruvodce jsem nedal na nahanece, kteri cekaji u vychodu a zamiril k Prepaid taxi/riksa. Zaplatite v boude a pak Vas ridic odveze kam chcete, teda tak by to melo byt, neb se jedna udajne o statni sluzby. Kazdej sofer, je nejvetsi kamarad, ale odveze Vas stejne do hotelu, kde ma slibenou provizi. Tomu svymu jsme rekl, ze potebuj odvezt z bodu A do bodu B, nicmene bylo C. Tak jsem se preventivne vydal pesky nekolik set metru a ubytoval se v paradnim resotru mezi palmami a stranou od vsudypritomneho ruchu. Mj. co tu sedim a pisu, vedle me krava, co zere tasku asi dva metry ode me, pohoda klid. Dobre tam i vari, uz jsem okusil Jalfrezi a Nan a Masalu tea. Takze po ubytovani jsem zasel omrknout tu hrobku jmenem TajMahal. Vstupenka na mistni pomery mastna (750 Rps, coz je x 0.4 na nase, mimochodem indove plati 20Rps) ale stoji to za to. Co stoji to i za vic. Takove krasy na jednom miste, se jen tak nevidi. Ani se neda pochopit, do jakych detailu je stavba propracovana. Uf. Nespechal jsem, vsechno, vcetne zahrad a muzea v arealu jsem si dukladne prohledl, odpocinul v zahradach, pokecal, knihu pocetl… Osvezen neskutecnou krasou jsem se vydal na vlakove nadrazi pro jizdenku do Jaipuru, ruzoveho mesta ve state Radzastan, kam mam odjet pozitri. Zde zustavam dve noci, neb jsem dostal cislo pokoje 108 (opravdu nejsou vsechny pokoje 108, jak by se dalo odtusit) a to je hodno vyuzit. Veobecne je tu sice mumraj, ale doternost drozkaru a obchodniku je o poznani mensi a dokonce i na dotaz poradi konkurencni, ci podobny podnik, coz se v Delhi jen tak nezazije. Jizdenku s mistenkou mam. Zitra bych rad vice porelaxoval. Jeste jsem navstivil opravdu velikou pevnost Agra Fort. Kdo je milovnik pevnosti, tak by si prisel na sve. Podle me je daleko, daleko impozantnejsi, jak pevnost Red Fort v Delhi. Tato ma i vyhled na TajMahal. 

Sem se rozepsal, asi budu koncit, kdybyste videli ten PC, co tu je, tak by jste meli verohodny pocit nostalgie devadesatych let minuleho stoleti, se divim, ze neni drevenej 🙂 Ale funguje a to je hlavni.

Mejte se fajnove a prosim, malujte si to hezky. Pac jaky si to namalujem, takovy to budeme mit a jen blazen, nebo notoricky nevedomec by si to maloval oslive, neniliz pravda? 

Ondra

PS: Pocasi tady je na kosili s kratkym rukavem a to i pozde vecer a brzo rano, ale nekteri mistni nosi i kulichy 🙂 Maji temer zimu, se jim nedivim 🙂

Agra, den ctvrty

Tak tohle musim napsat. Prijdu do internetovekavarny, kde nevari kavu, ale tu Vam donesou, kdyz o ni pozadate. A prej ze internet not working, ale at pockam, ze to do peti minut pujde. Za tri minuty prisel chlapik, pocitacovy udajne to expert, dve minuty tahal za draty, ktere tu vsude trci, no a uz to frci 🙂

….Tak a od te doby, co jsem napsal to frci, ubehlo 18 hodin. Nema cenu se prehnane radovat. Po tom, co jsem to napsal, tak cely privod elektriny spadnul, tma. Cekal jsem pul honiny, nez natahli kabel z vedlejsiho domu. To bylo dobre, ze se rozsvitilo, ale internet se uz nerozebehl. Dnes je den paty, ale dopisu ctvrty, neb jsem mel par veci na srdci.
Predne vcera byl relax day, uzival jsem si s knihou Zivotopis Jogina od Paramhansy Joganandy, kterou ctu uz podruhe, ale ma pro me opet nove zpravy, ktere jsem drive nedokazal uchopit a vstrebat. Jak se vse vyviji, je to prirozene. Navstivil jsem mistni muslimskou restauraci Johny’s Place, ktera nabizi skutecne pochoutky. Dal jsem si Malai Kofta v omacce s butter nanem, jejej. Pak sladkou palacinku s cerstvym bananem a medem a caj Masala. Musi rici, ze jsem tu s Muslimskou komunitou velmi spokojen a tak pratelske prostredi, jsem tu v Indii jeste nezazil. Bylo to poprve, co me majitel restaurace sam od sebe a prvni pozdravil se sepjatyma rukama (jen bez Namaste, to Muslimove nepouzivaji, ale to je snad jedno ne), citil jsem se tam jako doma. Dokonce mi donesl osobne i kavu do protejsi internetove „kavarny bez kavy“. Pak jsem take docela pekne pokecal s mistnim trafikantem, co me pozval na kus reci (only spiking, not buying). Docela se rozpovidal a rikal, ze to citi tak, ze jsou pro nej vsichni lide zajedno, jestli je nekdo muslim, nebo krestan, nebo hindu, maji stejne dve oci jako vsichni ostatni, rikal ze Santi je to co uznava, to jsem s nim souhlasil. Seznamil me trochu s zivotem Indu, ale to treba nekdy nazivo.
Byly tady dotaz ohledne toho, jestli cestuju sam, jak se dorozumivam, jak si cistim zuby a jestli to se mnou neco dela. Takze na tuto cestu jsem z CR odjel sam, abych zjistil, ze nikdy, NIKDY neni clovek sam. Dorozumivam se hlavne anglicky a jde mi to cim dal lip, neb krom psani mejlu a myslenek nepouzivam jiny jazyk. Zuby si cistim celobambusovym kartackem, ktery jsem si privezl z Cech a pastu tu mam ajurvedsnlou Sumudu ze SriLanky. Vodu k cisteni zubu i na piti pouzivam jedine balenou. Je to bezpecnejsi a lze rici, ze diky tomu jsem uz tu paty den a bez, no bez nutnosti si nekam rychle dobehnout.
Jeste k tem Muslimum, byl nejprve sok v 5,25 AM, tedy rano, co se rozezni kazde rano dosti hlasite amplion s muslimskymi zpevy, nejdriv jsem byl mirne znepokojen, ale dnes jsem se na to tesil. Mam kousek nahranej. Zajimave je, ze ackoli jsem to v tomto zivote slysel poprve, jakoby uz to znal…
Jelikoz tu chodi spousta inspirace, kterou si zapisuji, tak jedna ze vcerejska:
Prostor (vne i uvnitr) si zada viru. Viru v existenci, ktera nam chce poodhalit rousku nejvetsiho tajemstvi. A my jsme tak zaslepeni kazdodennimi „starostmi“, ze to nejsme schopni postrehnout. Neni zrejme rozhodujici, jak ma vira vypadat a uz vubec to nemusi byt nabozenstvi, ktere tento prostor zaplni. Je vsak jasne, ze pokud to sami dobrovolne svym zkoumanim a badanim po nejvyssi pravde nezaplnime, snazi se to udelat nekdo za nas. Tak se stava, ze nenasyceni a nevedome hltame ruzne kycovite, jakoby nekoncici televizni serialy, hltame zpravodajstvi, o kterem stejne vime, ze nemluvi pravdu a ktere nas jen strachem udrzuje v napeti z budouciho vyvoje za pomoci dramatizace skutecnosti, ktere jakoze ohrozuji nasi nekonecnou existenci. Svym strachem pak vice a vice nechtene jevy pritahujeme. Vyuzivaji toho vselijaci radoby z Lasky k Cesku, nabizejici opakujici se slevy na veci, ktere nepotrebujeme a tak dale. Vsechno to je vira, neboli to, cemu verime, svou pozornosti posilujeme. Tak se obsas stane, ze nektere jevy cloveku prerostou pres hlavu a pak se divime.
Jedinym moznym vychodiskem, je zacit a jinak to nepujde, ze u sebe. Nikdo jiny to za nas neudela a hrat do nekoncena mrtveho brouka taky asi nema s plnohodnotnym zivotem mnoho spolecneho.
Vim, ze to muze nekomu pripadat trochu mimo. Ano, je to mimo. Mimo nas obzor, ktery se mnohdy ubira ve vyjetych kolejich. Nekdo se muze ptat, co pro to mohu udelat? Nekdo to uz vi. Jasne je to, ze my, (kazdy z nas) jsme Ti, kteri ridi budouci vyvoj. Nikoliv minulosti, ale zitim v pritomnosti a to tak, jak nejlepe dovedeme. Podle toho bude vypadat nase budoucnost. Dokazeme to? Konec fylosoficke vsuvky 🙂 Omlouvam se, jestli jsem nekoho pobouril, ale to jsem presne chtel 🙂
To jsem mel na srdci a tak prejdu na dalsi den 🙂
Z Agry zdravi vsechny Ondra

Agra, den paty

Indie 2015

Pekny den z Agry, dal jsem si kratkou prestavku a skocil si objednat kavu. Jelikoz jsem vcera nepsal, pokusim se napsat dnes dvakrat. U Vas je dnes sobota, tak verim, ze uzivate volna. Ja tu mam 5. decembra, teda doufam, neb mam v 17.40 odjizdet vlakem do Jaipuru, ruzoveho mesta ve state Radzastan, odkud bych chtel navstivit Amber a Puruskar, ktery ma co docineni s nejvyssim bohem Brahmou a porada se tam udajne prave velbloudi trh, asi nejvetsi siroko daleko, tak uvidime, co se z toho vyklube. Mam tam dorazit jeste dnes okolo 21.30 mistniho casu (u Vas je o 4.5 hodiny mene), tak jsem zvedav. Ubytovani nemam zajistene, ale provedl jsem si v duchu rezervaci v jednom doporucenem hotylku a pripadnemu riksakovi mohu rici, ze rezervaci mam a alespon me nebude vozit po hotelich, kde ma slibenou provizi. Ne ze bych mu ji nepral, ale pokud clovek neciti, ze by chtel podporovat tento system, tak muze podporit spise podniky, ktere podobne praktiky nepouzivaji, ci ze zasady pouzivat nechteji. To nekonecne nahaneni zakazniku je tu opravdu otravne.
Povim Vam prihodu. Kdyz jsem byl tady v Agre na nadrazi rezervovat jizdenku na vlak, potkal jsem tam zajimaveho chlapika, takovej klidnej, vyrovnanej, pohodar. Rikal, ze bych mel jset do Fatehpur Sikri. Rikam, ze dobry, dekuju a ze uvidim. Dnes jsem byl na Taj walking, takova prirodni prochazka, kde jsme se dali do spolecne reci s mladikem jmenem Arun, ktery je z Fatehpur Sikri, mam prej, az pojedu z Jaipuru prijet. Necham to zrat a az budu chtit jet z Jaipuru, tak se rozhodnu. Nemam pevnej plan. Zatim jsem na vazkach, ale musim rici, ze to ve me nijak zle nerezonuje… Nechame se prekvapit.
Jo, Ti muslimove zpivaji nekolikrat denne, prave ted zacali 1.45 PM mistniho casu. Muslimove jsou v pohode, nejvotravnejsi tady jsou riksaci a vselijaci obchodnicci. Jakmile jim jen trochu date prostor, jsou schopni Vam vykecat diru do hlavy. Pokud clovek neco chce koupit, probiha to nasledovne (prekladatele a anglictinari prominou): Hau mac? 750. Tu mac! Aj giv ju 300! 500! Maximum 300! 400! Maximum 300! OK Mnohdy jsou veci predrazeny i troj, ctyrnasobne. Je to zabava. Za kolik to pak ale nakupujou? Lze rici, ze vsechno je tu daleko levnejsi jak u nas. Ostrileni cestovatele rikaji, ze zde na mesic vystaci s 9-10 tis. Kc komplet i s ubytovanim. + teda letenka nejakych 11-12-13 tis. Kc. To je slusne. Kdyz budeme setrit, muzeme jet cela rodina. Jsme 4, letenky nejakych 50+- a tady se uz mnohe naklady budou delit, takze pocitam treba do 80 tis. Kc ctyrclenna rodina celkem. Mesic. To od cestovky bude tak pro jednoho…
Mno tak se mejte jak si prejete se mit a treba priste z Jaipuru dorazi dalsi mejlik.
Ondra

Jaipursky ocistec, den sesty

Indie 2015

Uf, je toho moc. A je to husty! Dobra, tak jdem na to :). Opustil jsem Agru, mesto TajMahalu a klidny hotylek pod palmami, krasne jsem si to tam nafotil. Cesta vlakem skvela, dal jsem si to i s jidlem. Podavalo se: karotkova polevka s dzira tyckami a slakym Soan Papdi, caj, maslo, Shahi paneer, dal, ryze, capatky, jogurt, ostre piskles, rajta, a uznevimcojeste. To sednete do vlaku a zacnou nosit, no a po trech hodinach si utrete pusu a jste na miste :). Jaipurske nadrazi, tam to zacalo. Sileni, ale opravdu sileni a neodbytni votravove riksaci se na me nalepili hned u vychodu z nadrazi. A to si myslim, ze uz umim na mistni pomery docela drsnej a nedobytnej vyraz (taky uz jsem na konci pobytu v Delhi prosel celej Main Bazar, ulicku, kde Vas otravuje co dva kroky nekdo, bez toho aniz by me kdokoliv!!! oslovil – trenuju to). Tak jsem zalezl do ATM budky vybrat nejakej mrzkej peniz, protoze jsem mel u sebe jen 30 RPS, asi 12 Kc 50 haleru na nase, a 160 EUR na vymenu, jako rezervu. Ty budky tam byly tri a ani jedna mi nedala peniz. Otrapove porad cekali venku. Abyste pochopili, cek po nekalikahodinovem cestovani, spocenej, tezkou cestovni tasku, ktera mela asi 30 kg sic na koleckach, somracku, cizi mesto, kde neznate ani vratneho… Tak nemate zrovna chut na ty nejvetsi grazly, kteri Vas vytahnou pomalu z vlaku, aby o Vase pemize neprisli. Takze bez mitnich penez. Zamiril jsem s otrapy jako vocaskem k riksakum, kteri postavaji dal, nejsou tak otravni a mezi nimi se obscas najde i docela slusnej chlapik. Tak se jeden nabidl, ze me odveze do meho „rezervovaneho“ hotelu za tech 30RPS. Misto tam sice bylo, ale jen na spolecnem pokoji asi pro 5 lidi, mozna jsem to mel vzit, ale nevzal, druhej hotel nejak podrazil, tak me milej zlatej Ali odvezl do „sveho“ hotelu, kde dostava provizi. Nastesti, opakuji jeste jednou se jednalo o velmi slusnej podnik, majitele prima, dokonce maji reference v Lonely Planet. Tak jsem se ubytoval za prijemnou cenu a ze zaplatim rano, az si vyberu penize z bankomatu. Rano se probudim, zamirim smerem k bankomatu, ktery jsem potkal posleze opodal. Zkousim to vselijak, ale nic. Zrejme nebyl opet vyplatni den. Tak jako ze to zkusim naposled a vcuc, kartu mi ten lump smlsnul a uz nevratil. Tak jako co ted, volam na vsechna cisla v budce, ale byla nedele a tak to nikdo nebral. Tak jsem si jako propocital kolik budu mit penez na kazdej den, kdyz rozmenim tech 160 EUR. Je tu sic levno, ale na cestovani, jidlo a spani je to trochu malo. Pri trose skromnosti by se to dalo, ale bylo by nutne se velmi, velmi uskrovnit a dalsi zazitky vynechat. Tak Vam jdu domu a premejslim jak to udelam v pondeli, ale karta stejne nefungovala… Sedim takhle na pokoji, otevru kapsu v ledvince a co nevidim, moje karta. Zustal jsem tam sedet jak voparenej a nevedel, krtera bije, fakt. Zaclo mi to srotovaz, jestli jsem si to s tim vcucem ty karty nevymyslel, nebo jestli jsem tam nestrcil Monci kartu, nebo starou kartu. Vyhrala treti verze. Uz to nebudu dale pitvat, ale jsem si celkem jist, ze jsem zadnou starou kartu nemel. Nicmene jsem se tim tochu uklidnil, vybral penize a vyrazil s Alim na projizdku mestem a okoli. Navstivili jsme Amberskou pevnost, jako na pevnosti jsou Ti Indove opravdu machri. Potkali jsme par slonu (i pomalovanych), vembloudu atak, navstivili horbku Velkeho Maharadzi. A to Vam musim rici, prodaval tam listky takovej chlapik, co z oka vypadl tomu nasemu herci Krauzovi (s tou skobou), uplne presne on v tmavsi verzi. Mj. jsou tu dost podobny typy lidi jako u nas, jen tmavsi. Na zaver vyletu jsem udelal Alimu radost a nakoupil par veci v krame, co mi doporucil. Riksove jsou takovi promazavaci soukoli lidove ekonomiky. Kdyz jsem prisel dom, padl na me takovej nepredvidatelnej a nekontolovatelnej ztezk, slzy jak krokodyl, ze se to opsat ani neda, pak prisla zimnice, krece do zaludku a horecka, nakonec na me zacali odevsud vykukovat obliceje, z obrazu z lustru, kam jsem zustal uprenej pohledem. Jako rikam Vam, ze jsem opravdu nic neto… 🙂 To bylo v nedeli verec a rano jsem mel odjet do Puskaru, kam jsem si koupil jizdenku. Normalne jsem si pozadal o to, ze se rano probudim a budu vcajku. A tak se stalo.

Pushkar, den sedmy

Indie 2015

Pushkar. Zatim Nej Nej mesto v Indii. Misto, kde se kona kazdorocne nejvetsi vembloudi trh v Indii a mozna i sirokodaleko. Kdyz jsem prijel, trh uz sice zkoncil, ale vembloudu tam jeste par bylo a take jsem se na jednom projel, ale poporade.
Pushkar je posvatne mesto, kde je jezirko, ke kteremu se vaze zajimava historka. Koho by zajimalo, muze si vygooglovat. Brahma, ostatne nejvyssi ze vse hinduistickych bohu, zde byl osobne nekolik tisicileti. Ve docela malem mestecku se dnes nachazi nekolik set chramu a u jezirka s historii spojenou s pobytem Brahmy zde se konaji pudzi, (ocistne obrady pozn. autora). A tam me to presne tahlo, souram se takhle mesteckem, kde Vas nikdo, ale opravdu nikdo neobtezuje, je tam jspousty peknych stanecku se zbozim prevazne mistnim, rukodelnym a krasnym, cisto jako by to ani nebylo v Indii a najednou vchazim do Gahtu, po schodech dolu k vode, ze si jako kratce zamedituju a alespon tou posvatnou vodou oplachnu a pozdravim nejvyssiho a tu stoji u me Pudzari s kvety na tacu, odrikavam ocistne mantry, daruji prasad na jidlo pro chude, posvatne kravy a chod Ghatu. Spadlo ze me neco, co se ani popsat neda, pres navaly stesti jsem ani mantru chvilema odrikavat nemohl. To misto ma silu. Vsak by take ne, kdyz se tam po tisicileti uctiva nejvyssi a konaji se tam pravidelne obrady a slavnosti. Ono, kdyz se necemu veri, tak to pak taky funguje. Pokud by nekdo veril v cukrovou vatu, tak verim, ze by ji mel za par let omotnej i komin s garazi :).
Pak uz jsem se spokojen jen plemcal, pokoupil par darecku a v mistni cukrarne ochutnal skoricovrej paj s cokoladou a nejlepsi masalu, co jsem kdy pil. Nakonec prichazim k autobusu a stal tam krasnej vembloud a vemloudar na me zpovzdali krici at si to zkusim. Tak jo. Vembloud si pekne klekne, Vy muzete vyskocit, pak se zvedne a jedete. Ze „sedla“ je peknej vyhled, neb je to poradne vysoko. Trochu jsme znejistel, kyz zacal na povel klusat. Ale docela si dokazu predstavit, ze bych na nem mohl klidne jet i mnohem delsi kus cesty. Peknej zazitek. To ale tenden zazitky neskonci. Zrejme nahrada za tu nedeli 🙂 Po ceste z Pushkaru (doporucuju vygooglit fotky a pokud nekdy pojedete do Indie, tak sem rozhodne ano, tady si dokazu predstavit, ze bych klidne mohl bydlet) jsme se zastavili ve starodavnem Ajmeru, kde jsme navstivili Darga Shariff – http://dargahajmer.com/. Bylo to tak, jeste v autobude jsme se dali do reci (to je tady velkym zvykem, vsichi se na vsechno ptaji, tak odpovidate a take se ptate, tak se jednak zdokonalujete v reci a pak take muzete navazat kolikrat zajimava pratelstvi, pripadne se dozvite spostu zajimavych veci, lide jsou tu proste sdilni) s mladym indickym pravnikem. Prozradim je to, ze mi nabidl, jestli nechci jit s nim. To jsem samozrejme bral, neb to byl Ind, ktery si s ostatnimi Indy preci jen rozumi vic a tak se stalo, ze oslovil nejakeho pruvodce v Darze, velmi stare casti muslimskeho mesta, kde se konaji muslimske obrady, a velke, ci male oslavy. Maji to proste podobne jako hinduiste, jen s tim rozdilem, ze po svem. Stvoritel je stejne jenom jeden. No aten pruvodce nas provedl celym muslimskym obradem, ktery jsme si osobne podstoupili. Bez toho Inda bych se tam asi jen dival, ale jsem mu vdecny, ze jsem si to dal a mohl vyuzit jeho nabidky, jit s nim. Vice popisovat nebudu, ale kdo by mel zajem, mohu vice priblizit osobne. Vecer navrat do Jaipuru. Jo jeste dalnice. Tak dalnice to je zazitek sam pro sebe. Mj. se proslycha, ze v Indii neni nic nemozne. Tak to plati i o dalnicich. Chapu, ze kravy chodi po silnicich ve mestech, kde je pomalejsi provoz. Ale. Kdyz autobus zacne prudce brzdit tak je to bud krava, ktera se plemce pres cestu, nebo nekdo stoji u dalnice a chce svezt, nebo ma autobus prazdne sedadlo a chce naplnit autobus. Takze prudce zabrzdi v jednom, ze dvou pruhu. Neni tu problem auto v protismeru, to je v pohode. Sofer si vlastne jen muze pripadat jako ve slusne realne AllD pocitacove hre. Na motorkach zasadne ve trech, nekdy i ve ctyrech, helmy tu nejsou zrovna v mode. Autobus to klickuje mezi ostatnima autama, hustejma truckama a kravama. Kdo netroubi neni Ind :).

Delhi, den osmy

Indie 2015

Dnes rano jsem vyjel a Jaipuru smer zpatky do Delhi. Cesta trvala nejakych 7 hodin, ale jelikoz jsme si s prodejcem listku na nadrazi nejak nerozumeli, tak mi prodal listek nekam, kam ani nikdo z posadky vlaku nevedel. Jelikoz vlak prijel dyl a tim padem nebylo tolik casu na vystup a nastup (k tomu jeste neco reknu dale 🙂 a jak tak hledam jeste na perone ten svuj vagon, tak se vlak rozjel. Ha co ted. Tak sjem naskocil do prvnich dveri, ktere jsem videl, ze jsem tomu Indovi, co stal v tech dverich i kolecky me tezke cestovni tasky musel prejet nohu. No mohl uhnout ne? 🙂 Byl to zrovna vagon Sleeper, druha, ci treti tida, narvano, tak jsem asi prvnich 5 hodin sidlil na chodbice. Bylo to brzo rano v 5, tak tam byla zima a foukalo tam, neb dvere se tam kolikrat ani nezaviraji a i tak profukuji jak stare pistni krouzky. Mj. Indove skacou do vlaku i z vlaku za jizdy, z peronu i z kolejiste. Dokonce tam visel jeden typek na dverich co byly zavrene. Byl trochu podezrelej a jak na nej tak koukam, tak potichu a pokorne prej jestli mu otevru, to vlak uz jel docela slusnou rychlosti, driv jsem si ho nevsimnul. Dvere ale byly zasekle, tak se do toho zacali aktivne montovat dva Indove, tak jsem je nechal. Na prvni pohled jsem opravdu nepoznal prodvace teplych pakor. Takze „nastoupil“ otevrel tasku a vydal se ulickami s popevkem garam garam pakora pakora pakora :). Tywo.
Jeste, ze nosili cajvalove teplou masalu co 15 minut. Jo jo, na zitra smer do Haridwaru jsem si uz objednal normalni sezeni i se snidani v teple :).
Taky musim rici, ze co jsem se vratil sem do Delhi, tak uz si pripadam docela ostrilenej. Bez problemu sem odehnal hejno prilepivsich otrapu riksaku, sedl v me ulici na cykloriksu a rikam, ta tricet do meho hotelu Hare Krishna. Neprotestoval. Mam peknej pokojik za svych 500 na noc s vlastni koupelnou a teplou vodou. Posledne za nej chteli 700, kdyz jsem se tam byl zaptat. Pak se jsu zeptat na postu, kolik asi tak stoji balik do CR, protoze ta moje taska uz mi dnes dala cestou mestrem z Old Delhi na NEw Delhi poradne zaprat. Schody nahoru dolu, vsude davy, v metru dusno, pak tu tasku porad strkate do scaneru, jestlu nemate neco nebezpecneho. Tak si tak jdu a vidim stanek s obcerstvenim, jak jsem v Jaipuru moc nejdl, tak mi vyhladlo, jen co to zavonelo. Koupil jsem si za dvacet, tj. na nase asi 8, slovy osm korun dve samozy, misku chana dalu a hrst syrove cervene cibule. Mlask! Od ted uz jim, kde chci a co chci. Jeste, ze jsou tady passaci a vari prevazne vegetariansky.
Zaludek a travici ustroji tedy vcajku. Taky jsem si vsimnul, ze tu spousta lidi porad chrmla a frka. Nyni po tydnu uz vim proc. Neustaly vsudepritomny prach s vsudepritomnym kourem a smogem, dela sve. Kdo rekl v prach jsi a v prach se obratis, musel byt v Indii. Takze jsem rad, ze zitra jedu smerem k horam, kde snad budu moci ocistit nejen sve plice.
Vyznate se jeste v tom? 🙂 Ja uz moc ne, tak jdu radeji na kavu do „sve“ oblibene kavarny Krishna cafe s vyhledem na Main Bazar v Paharganj.
Mejte krasne dny.
Ondra

Haridwar, den devaty, desaty

Indie 2015

Mili pratele, zdravim Vas vsechny z cesty po Indii, tentokrate z mesta Haridwar. Mesta, kde posvatna reka Ganga opusti hory a vydava se na dalekou pout k mori a to jiz nizinami.
Dorazil jsem sem vcera z Delhi, okolo obeda. Na nadrazi pomerne klid a tak jsem se nechal poklidne zavezt do Ashramu Prem Nagar Ashram. Predstavoval jsem si je teda trochu mensi, ale jsou tu mili lide a za nejaky docela slusny poplatek tu dostanete ubytovani (max. tri dny), snidani, obed a veceri. Vari tu celkem slusne. Vcera spenatove sabdzi, dal a ryze. Dnes nejake kofty v besanove (cizrnove) omacce, coz take varime, ale s fazolkami a mrkvi, dale ryzi a jeste sabdzi (nedalo se presne ponat, ale myslim, ze to bylo to od vcera, trochu upravene, ale dobre). Ashram je umisten na brehu Gangy a je tu ghat, kde se clovek muze ponorit. Uz poslapuju okolo :).
Mam takovej klidnej pokojik s balkonem se spustou komaru, kteri me neustale stipaji a ja jim na oplatku davam za usi, kdyz je chytim. Jsou drzi a mazani. Varoval jsem je nekolikrat.
Zitra tu jeste pobudu a pozitri jedu smer Rishikes, blize k horam.
Mj. jsem se pred chvili v Ashramu sezamil s velmi milym panem, co bydli jeste daleko na sever od Rishikese v horach, kde maji spoustu snehu a odkud prijel vykonat sem do Haridwaru nejakou zkousku. Studuje pri praci, a jinak pracuje jako manazer officer v telekomunikacni spolecnosti. Samozrejme jsme si vymenili kontakty a jsme navzajem pozvani k sobe, az se budeme v budoucnu nachazet na uzemi toho druheho. Pokud bude moznost v budoucnu se do Indie znovu podivat, rad toho vyuziji.
Take jsme dnes navstivil ghat, presne to misto, kde reka opusti hory a kde se jednou za dvanact let (priste 2022) kona obrovska mela Kumbmela. Coz je slavnost, pri ktere se mohou setkavat prave Jogini, Sadhuove, svati muzove prichozivsi na tuto slavnost z hor, s beznym obyvatelstvem, ktere ma zajem se s nimi setkat a muze si nechat zodpovedet zakladni zivotni otazky. Treba, kdo jsem ja? odkud jsem prisel? a kam smeruji? Nebo je dobra treba toto: Kde v mem tele sidli buh? Nebo i jine. Nekteri treba i leci, kdo si pozada. Mnohdy dokazi cloveka nasmerovat na tu spravnou cestu, kdyz clovek nevi kudy dal. Je to jako kdyz se vykoleji masinka, nebo sjede na vedlejsku, tak ji zase umi nasadit na hlavni kolej. Kdo je vsak uzavren, tomu neni pomoci.
Mj. i dnes je na rozlehlych planinach spusta stanu, nekolik Sadhuu a spousty radoby Sadhuu, nekteri zebraji o jidlo, jini chteji penize, nekteri nechteji nic. Typkove vselijakeho vzezreni, umyslu a puvodu tu nabizi chillam, takovou tu slukovku se zelenym lupenim, rikaji tomu Sivova bylina. Asi nekteri dost huli. Ale tudy stejne cesta nevede. Mozna jako urcitej vhled do veci, ktery normalne clovek nevidi, ale to myslim, ze uz ma u nas kdekdo za sebou. A stasten ten, ktery to nepotrebuje.
Moji mili, budu koncit, blizi se tu osma, kdy zaviraji Cyber Cafe, ale pozor, opet dalsi internetova kavarna, kde nemaji kavu, ani caj, ani vodu. Proste jen pc a draty (tady je maji kupodivu v listach). Je vsak take modernejsi, prvni desetileti, dvacateho prvniho stoleti.
Jdu si dat nekam kavu a dobrou noc. Ondra

Haridwar, den jedenacty

Indie 2015

Dnesni den je ve znameni relaxace, odpocinku a meditace. Jsou dny, ktere jsou naplnene zazitky a pak takove, ktere jsou zcela uvolnene. Tak to chodi i v beznem zivote, kdy clovek necestuje a venuje se svym svetskym zalezitostem – radostnym povinnostem. To urcite znate. Prave tyto dny jsou dobre pro to, aby clovek stravil to co zazil a nacerpal sily na dlasi etapu.
Popisu Vam, jak to tu vypada a chodi. Tady v Asramu panuje klid, jsou tu ubikace (nekolik obrovskych budov), templ, obri sal jak fotbalove hriste a dva „male“ saly na mensi i velike akce, kuchyn a jidelnicka, kde ubytovani dostavaji trikrat denne jidlo, podava se tak, ze si cekatel o pokrm najde talir, pripadne i lzici, pokud najde a jde k vydeji, kde u kazdeho plechoveho kbeliku sedi jeden podavac a velikou naberackou pleskne do talire zpravidla porci, jak pro ragbistu, jeden, druhy, treti. Sotva se to da unest, jo a ctvrty tam hodi tri, ctyri capatky. Jeste, ze umim od Pratapa ukazat rukou indicky „malo“, no i tak se vzdy zafunim :). Sedi se na zemi, nekteri jedi pravou rukou bez lzice, jini se lzici. Dale je tu velika zahrada s palmami a zadni vychod k rece, kde je Ghat ke koupani.
Jedinou dnesni cinnosti bylo vyzvednout pradlo v „pradelne“, no spise na ulici u dreveneho stolu. To bylo tak, vcera shanim laundry shop. Usel jsem pekny kus cesty a nikde nic. Ptam se obsas mistnich a jelikoz tady moc lidi anglicky, nemecky, rusky, cesky neumi, ja zas neumim hindu, tak se dorozumivame rukama nohama. Jak tak posunkuju, tak me jedni poslali do obchodu s novym oblecenim a druzi, to pozor, do posilovny :). Nakonec jsme se porozumeli, kdyz jsem vytahl z batohu uzlik se spinavym pradlem. Prej ze mam pockat u jiz zmineneho stolu na ulici, kde nikdo nebyl. Cekam, koukam, stale ukazuji at pockam. Za chvili chlapik, spocital kusy, rekl predbeznou cenu, domluvili jsme next day v one one zero zero a zmizel.
Druhou cinnosti pak psani mejlu, teda pokud nepocitam uz tri meditace, koupel, spanek a cetbu knihy. Jeste si teda zaskocim se sousedem na veceri na kterou jsme domluveni.
Vic nevim. Jen to, ze rano tu koncim, sedam na autobus a vydavam se blize k Himalaji do Rishikese.
Klidny a pekny vikend Vam. Ondra

Risikesh, den dvanacty

Indie 2015

Tak to bylo vcera. Presunul jsem se z mesta Haridwar do Risikeshe. Cetsa utobusem dobra, asi 15 Kc na nase. Neco pres dvacet kilometru. Nemel jsem jako vzdy predem zabukovane ubytovani, ale den ped tim jsem serfoval a prohlizel si fotku Risikeshe a prvni nebo druha fotka, co na me vybafla – Kriya Yoga Ashram a to i s ubytovanim. Vede jej Swami Sankarananda Giri, ktery tu vsak neni, uci nekde v Evrope. Chodi to tu tak, ze vetsina podobnych Ashramu nabizi ubytovani za poplatek cca 150 – 200 Kc na nase koruny. Mate v tom ubytovani, vetsinou pekny pokojik s koupelnou a teplou vodou, snidani, obed, veceri. To je si myslim slusne. Tady v tom mem se jeste muzete uzastnit rannich a vecernich meditaci. Ale je ciste na Vas, zdali se chcete neceho zucastnit, nebo ne, ani jist nemusite, kdyz nechcete, stejne jako ja dnes. No nebudu chodit okolo horke kase. V Indii ma zrejme kazdy narok na svuj den s rychlym behem a tak uz vcera vecer, krece do zaludku a celou noc to ve me varilo a nekolikrat jsem musel upustit tlakovy ventil… 🙂 No a dnes preventivne nejim. Zitra to snad bude v cajku.
Vcera jsem se byl jeste projit po meste. Rishikesh je mesto, kde se to asi nejvic hemzi turisty a vselijakymi typky, co cvici jogu. Je tu opravdu hodne Ashramu a vselikalkych jinych zarizeni, kurzu apod. Vybere si opravdu kazdy. Jsem ani netusil, kolik je druhu jogy. Maji tu i dva paradni vysute mosty pres Gangu. Beatles jsem privezli asi civilizacni vitr a tak tu muzete najist spousty zajimavych pekaren (German bakery…), kavaren, ci klubu (60`leta…) a dalsich zarizeni blizicich se puvodem k evropske, kulture. Je tu i spousta obchodniku a ceny nijak vysoke. Jo vcera to bylo dobry, jdu takhle na obed a slysim cestinu a rustinu. Jedna babka se snazi cesky domluvit s ruskou babkou. S tou bakou z ceska, ktera pochazi z Jablonce nad Nisou, jsme troche pokecali. Je to takova ta upovidana babka s velikou kurazi, ktera to tu ma zmaknute a vubec se s temi Indy nemazli. Sice vali bulvy, ale to je jejich problem.
Jidlo tu je dobre, vegetarianske, stejne jako cele mesto. Kdo chce jist zvizatka, musi si nejake ulovit, zabit, stahnout z kuze, vykuchat a upect. Nebo se proste smirit s tim, ze bude jist vegetarianske pochoutky, ktere krasne voni, hezky vypadaji, kvalitne vyzivuji telo a jsou velmi, velmi chutne, navic casto i velmi pikantni.
Vecer pak jsem se zucastnil hromadne meditace, ktera probiha v uplne nejvetsi a nejparadnejsi meditacce, jakou jsem videl. Ticho tam je, ze by se dalo krajet a ta atmosfera. Byla to asi nejdelsi meditace, jakou jsem kdy dal. Pak uz jen vecere, vecerni klid a najednou to bublani v mych utrobach, ktere znacilo, ze ma jit neco ven…

Risikesh, den trinacty

Indie 2015

Rano jsem se probudil a uz to bylo troche lepsi. Piju jenom vodu a kdyz se napiju, krece zmizi. Tak jsem se sel rano projit po silnici do lesa. Jdu Vam takhle stezkou a najednou neco zahrumla, kouknu po me pravici a na vetvi asi metr a pul ode mne opicak, jak bernardyn a za nim druhej. Ani jsem se neodvazil vytahnout fotoaparat, jen tak jsem plynule pokracoval v chuzi. Neco si kluci s posmeskem zahrumlali a ja pokracoval dal. Dnes je ve znameni relaxace a odpocinku, neb jsem mirne vysilen a musim nabrat sily. Ono to vypada, ze tady cek jenom odpociva a relaxuje. Ale nemyslim, ze by me bavilo tady litat jak camrda z jednoho mista na druhe a vsechno se snazit stihnout videt a jako, jako si to co nejvic uzit. Ani nevite, jak si relaxaci uzivam.
Zitra je pondeli a to uz bude tak, ze presne za tyden se presouvam na letiste v Delhi a lehce po pulnoci odletam.
Jdu to dnes odrelaxovat. Zitra dam snad nejaky vylet do okoli. Kousek od tud je snad nejaky klaster, odkud jsou videt pekne Himalaje, tak uvidime.
Ondra

Risikesh, den ctrnacty

Indie 2015

Myslim, ze musime vic vnimat rozdil mezi nabozenstvim a virou. Nabozenstvi je vetsinou nejaky spolek, ktery ma nejake spolecne zasady, fundamenty, smery a cile. Tyto spolky jsou zakladany za nejakym ucelem. Avsak, at uz byly zalozeny za jakymkoliv ucelem, jsou to prostrednici na ceste k opravdovemu poznani. Takovy prostrednik, muze byt do jiste miry uzitecny, nebo i neuzitecny a je nutne jej v urcite chvili opustit, nebo. Nebo jako v pripade vetsiny obyvatel nasi zeme, do nej nevstupovat a vydat se radeji na cestu vlastni. Vlastni cesta za poznanim. Nikdo Vas nikam nesune, nikdo netlaci, nevnucuje sve nazory, proste nic, co by nas odrazovalo. Myslim, ze odrazeni jsme za ta staleti dost ( 🙂 smich).
Vira. Vira je to v co verime. Muzeme verit v ruzne veci. A to, treba ze budeme zdravi, ze budeme stastni, ze budeme bohati, ze se nam neco povede, vira v neco, co pro nas predstavuje stvoritele, treba priroda, nekonecny vesmir, vira v sebe, v nase deti, jakozto budouci generace, vira ze slozim zkousku, ze se mi povede obchod atd. atd.. Kady ma neco v co veri. Tady vsak plati to, ze kdyz verime v opak, nebo pod tlakem strachu pochybujeme, tak se tak muze stat. Proste to v co verime, existuje. At jiz v zarodku puvodni myslenky, nakonec se tak stane.
Lze to vyjadrit i matematicky. Dobry zamer (zpola vyhrano) + vira, ze se to povede = je to hotove. Dobry zamer (zpola vyhrano) + vira, nebo strach, ze se to nepovede = 50/50. Spatny zamer + vira, nebo strach, ze se to nepovede = zkus to znova.
Kazdy se rozhodujeme v kazdem okamziku a spolecne s virou v to ci ono si urcujeme svoji budoucnost. Konec fylozoficke vsuvky :).
Dnes po ranni meditaci jsme vyrazili s babcou z Jablonce, ona teda zije nyni v Americe, na pesi trek do zdejsich vrsku. Ucelem bylo zjistit, jestli je v horach viditelno, neb sice sviti slunicko, ale nahore je takovy jakysi husty opar, pres ktery neni videt do dalky (na Himalaje). Cesta se ubirala podel potucku s mnoha vodopadky a cistymi tunkami vysoko do kopce. Kdyz jsme dosli cca do pulky cesty nahoru, dosli mi sily. Jistojiste to bylo tim, ze jsem pres vsechny sve travici potize vcera cely den nic nejedl a pil jenom vodu a dnes jsem do obeda vlastne taky nic nejedl. Takze jsme se rozdelili a babca pokracovala solo smerem k vrsku. Teda na to, ze ji je skoro sedmdesat, tak ma teda fyzicku. A navic se neboji ani anakondy, ani smrti, jak rika. Je to dobrodruh. A ja se vydal cestou zpet dolu, pricemz jsem nespechal, vsechno co me zaujalo si fotil a prohlizel. Plavici se kravy, konika, co pretizili mistni zemedelni lide nakladem, az popruh nakladu prasknul a konik byl na chvili opet volny. Vodopadky, jezirka, bananovniky, terasovite zahrady, dzungli, uplne zelene letici hejno ptaku, okolni hory atd. Bylo to fajnove. Dole jsem si koupil k obedu banany, pricemz jsem jeden a pul snedl a pozor, uz je mi opet fajn, travici system spolupracuje. Po obede mala prochazka, odpocinek, pak caj a kousek kolacku v German bakery s nadhernym vyhledem na reku Gangu, kde jsem fakt neodolal. Vecer meditace (nyni je tu 21.hod), internet prave ted.
Zitra bych rad prozkoumal zdejsi teren a udajne 8. prosince pry po 35 letech otevreli Ashram Maharisi, kde se pred lety zdrzovali Beatles. Ten si nejspise prohlednu jen zvenci, neb vstup je dovnitr udajne drahy a cek nemusi mit vzdy vsechno.
Zdravi Vas Ondra z Risikeshe

Risikesh, den patnacty

Indie 2015

Rafting, trekking, camping, kajaking, canoeing, flying, bungee jumping, hiking, climbing, bodybuilding, jogging… :). Vsechno toto i vice je mozne objednat si a zazit v Rishikeshi. Tady se clovek nenudi. Je to tu skoro jako tovarna na zazitky. Mimoto je tu spousty, ale opravdu spousty skol jogy i meditace. Kratkodobych i dlouhodobych. Kdyby se clovek usadil v nejakem Ashramu, kde zaplati 200 Kc na den a noc se snidani, obedem a veceri ve vlastnim pokoii s teplou vodou, tak to vyjde skoro levneji jak bydlet doma.
Dnes rano jsem se po snidani (byla tepla halva semolina, takze vlastne krupicova kase a caj masala) vydal na pesi vylet do toho Maharishi Ashramu, kde pobyvali Beatles. To jdete podel nabrezi v Ramjhule po proudu reky az nakonec vsech cest, tam, kde skonci i piscita cesta, odbocite vlevo a jste tam. Misto je to pekne, v lesiku a stranou ruchu mesta. Dovnitr jsem teda nesel. ale prosel si kus lesa a vratil se pres Ramjhulu do Laxmanjhuly, kde jsem se povenoval trochu drobnym nakupum. Vzdycky, kdyz se vratim z mesta, nebo nakupu, musim odpocivat. Jelikoz to neni jako nakupovani u nas. Jak nekde neco koupite, sesype se na Vas horda dalsich stankaru, ze jako maji obchod tady a tamhle a ze teda alespon looking. Nekdy se cek koukne, jindy radeji odmitne. Stejne ma po chvili hlavu jak patraci balon. Mezi tim se motaji zebravi mnisi, babinky, nebo snad uz kdokoliv a chteji nejakou tu kacku. Pak byl obed, to bylo neco: Capati, ryze a dal klasika. Ale artycokove subzi s necim podobnym jako topinabury, ale bez jejich vyrazne chuti. K tomu chilli a redkev, dobrota.
To uz musi znit jako tezka nuda – po obede relax (afterlunch asana) na levem boku. Po zaslouzenem odpocinku jsem si vyslapl na malou prochazku do lesa. Vidim pocetnou rodinku opic, vytahnu susenky a hodim opickam obsah papiroveho pytliku. Jakoze to slupli jako malinu, ale bacha, to nestacilo, jedna vopice na me skocila a povesila se mi za tasku somracku a ne a ne dolu. Priskocivsi domorodec, at mu pry neco dam, hmatam do te tasky co na ni visi ta vopice a nachazim banan, tak mu jej dam, on jej rozlamuje a hazi opicim. No a i ta moje se nastesti nechala zlakat, jinak bych ji asi musel privezt domu. To by se ale deti asi vubec nezlobili :). Od sesti probehla vecerni spolecna meditace a pak jsem se vydal sem. Cestou jsem si koupil plnenou pakoru i catnym, pozor, cele za 4 Kc na nase. A k tomu takova dobrota. Je tu pro nas opradu levne.
Mejte se dobre pratele kamaradi. Zitra tady davam posledni den. Pak se pomalu sunu zpet do Haridwaru a Delhi a k Vam…
Cestujici Ondra

RISIKESH, DEN SESTNACTY

Vložil/a admin, Pá, 12/18/2015 – 13:37

Indie 2015

Tak jsem je videl ty bile, zarive, mohutne, majestatne obry Himalaje. Udelali jsme si vylet s babcou na Kunjapuri – kuzelovita hora vysoka jak nase Snezka s templem na vrchu a vyhledem na zasnezene velikany. Rano jsme jeli autobusem nekolik kilometru smerem do hor. Pak se jde cca 3 km do kopce a pak zpet bud pesky asi 12 km nebo busem zpet. Fotky budou pekny. Vylet nam zabral skoro cely den, pak jen capuccino v german bakery na rozloucenou a dnes rano pesun do Hardwaru. Ondra

HARIDWAR, DEN SEDMNACTY

Vložil/a admin, Pá, 12/18/2015 – 13:38

Indie 2015

Dnes jsem dorazil do Haridwaru, kde jsem si zajistil na zitra jidenku do Delhi. Dobre jsem tu poobedval. Uplne perfektni paneer v takove paprikove omacce, myslim, ze jsem to rozklicoval 🙂 Zitra Delhi, blizim se k Vam 🙂 Ondra

Delhi, den osmnacty

Indie 2015

Mili, zlati pratele. Dnes jsem dorazil zpet do Delhi, odkud v pondeli odletam. Cesta vlakem z Haridwaru probehla v pohode. Dal jsem to v Second class, jelikoz vagon se snidani byl plne obsazen. Nastup nebyl tentokrate za jizdy, ale stejne jsem nemohl najit svuj vagon, jelikoz na nadrazi nesvitiy informacni tabule oznacujici kam, ktery vlak jede a ktery vagon je ktery. Tech trid vlaku tady maji opravdu hodne. Jo kazda kasta, asi aby mela svuj vagon… :). Caj nosili o 106, a celou cestu jsem poslouchal mp4 knihu o Stevu Jobsovi, tak tech 6 hodin uteklo pekne. Tady v Delhi jsem zavital do sveho oblibeneho hotylku Hare Krishna Guest House na Main Bazaru v Paharganj. Mam opravdu pekny pokojik s vlastni koupelnou a teplou vodou. Ten vcera v Haridwaru by potreboval celkovou modernizaci uz pre 20 lety, stale tam okusovala mys drevene zarizeni pokoje a pak se vrhla na mou cestovni tasku, tak jsem ji trochu prohnal a byl klid. Teplou vodu nosili v kbeliku, pokud cek pozadal.
Dal jsem si dnes na strese toho meho hotylku obed. Jmenovalo se to Economy veg. thali. Melo se to jmenovat Bigonomy veg. thali – 4 pekne capatky, papadam, ryze, dal, subzi, rajta, zelenina. Dobre to bylo coz.
Nyni, az dopisi mejlik, pujdu si dat kavu do me oblibene kavarny s vyhledem 🙂 Tam budu do pondeli chodit pravidelne. Uz jsem tam stamgast, ani nemusim nic rikat a uz personal vi. Tady si toti lide daleko vice pamatuji, coz prikladam zejmena skutecnosti, ze se tu vseobecne malo pije alkohol. Nechci tady brojit proti alkoholu, zrovna ja, ale. Musime si uvedomit, ze alkohol ma velike schopnosti jak clovek muze zapomenout a zapominat a zapominat, pokud pokracujeme pravidelne. Reset za resetem. Dobrovolne se clovek vzdava svych vzpominek. A kolikrat to jsou prave uzitecne veci. Podle meho nazoru nasledujeme vzorec, ktery do nas nekdo hustil, ktery jsme videli vsude okolo sebe, tak dlouho, az jsme to vzali za sve. A zapomeli jsme, ze se muzeme radovat ze zivota jen tak. Proste jen tak, ze jsme, ze muzeme dychat cisty vzduch, pit vodu ze studanky, pozorovat krasy prirody, bavit se s prateli, hrat si… To vse umime, ale bez sklenicky nebo flasky… Opravdu toho potrebujeme tolik a tak casto? Uz nemusime zapominat, neni na co. Zijeme preci v krasne zemi, mame spousty ciste prirody, jist co mame, vsechno mame. Mame toho, ze bychom se mohli delit a porad bychom toho meli nad hlavu.
Kdo z nas jeste chodi do prirody, precte si peknou knizku, jen tak se projde po meste, vesnici, okoli, pokeca se sousedy (tady uz zase vykukuje ta sklenicka, pozor na to 🙂 ). Kdo si umi vychutnat zivot takovy jaky je? Jak si muzeme vychutnavat zivot takovy, jaky nam nekdo vselijakymi medii predklada? Kdyz nas strasi, udrzuje v napeti a maluje cerne certy na zed? Kdyz by stacilo tu bedu proste vypnout a jit, udelat si radost, nebo jen tak byt. Pouzivat svuj zdravy selsky rozum. Moznosti se razem odkryji a jsou videt vsude. Vite jaka je nejdelsi cesta zivota? Vede z mista, kde se nachazi nas „hladovy“ mozek smerem 30 centimetru nize, tam, kde je nase srdce. To je nas kompas, nas lakmusovy papirek, abychom mohli rozpoznat co je pro mnas dobre a co spatne. Dokud jsme lide ve svych telech, mame tu moznost, to rozlisit a rozlisovat.
Jdu, srdce me vola po dobre kave, ktera bude malou meditaci pred tou velkou, ktera bude presne za tri hodiny v klidu pokoje.
Ondra

Delhi, den devatenacty

Indie 2015

Blizime se do finale. Dnes jsem si dal snidani na strese naseho hotelu. Tousty s medem a maslem a kavu s mlekem. Tam nahore na strese je genialne. Sviti tam slunicko, clovek ma vyhled, nad nim jen nebe, kde se prohani vselijaci ptaci. Tady v Delhi je o poznani tepleji. Rano je nutne si vzit mikcu, nebo vetrovku, ale jinak pres den sviti stale slunce a je to i na tricko. To v Risikeshi byla zima i v noci na pokoji a kolikrat jsem spal obleceny se zimnimi ponozkami. Dlouho tam tvrvalo, nez se udelalo teplo. Odpoledne uz bylo, ale rano zimni cepice a vse co jsme mel, jsem mel na sobe
Ze zivota hmyzu. Jak uz jsem psal drive, tak na ulicich se to hemzi vsim, co ma nohy, kopyta, nebo kola. Velmi tipicke je, ze tu vsichni chlapci starsi, mladsi neustale plivaji na zem. Jednak zvejkaji paan, coz je smes nejakeho koreni, bylinek a vapna zabaleneho v betelovem listu (ten se tu da koupit uz i v prasku). Zkousel jsem ten instatni a ma to snad hodne kofeinu a tvori se z toho hodne slin. Tak jsem pak chodil a plival do skarpy. Uz bych to nemusel. Asi proto vsichni plivou, neb to zadnej slag neni. Starsi chlapci dost chrmlaj a tahaj z paty, co vytahnou, pak to taky plivaj vsude po zemi. Pak tu taky neni problem videt chlapky mocit na vse, co se pomocit da – hodne casto jsou v ulicich stoky, kde proudi vse, co proudit muze, tam se vejde vsechno.
Dalsim fenomenem je caj. Kdyz se rekne caj, tak se tim mysli masala caj. Kdyz se rekne tea, tak se tim mysli vetsinou cernej. Takze ten caj se tu pije na kazdem rohu. Kazdy nekolikaty stanek je takovej cajval, kterej vari caj pro vsechny ostatni. Nalivaji jej do papirovych kelimku decaku a stoji 10 RPS, cca 4 Kc. Vetsinou je hodne dobrej. Kazdej nekolikatej stanek je take smazic. Ten smazi vetsinou samosy, nebo pakory, nebo baji. K tomu je mozne si dat misticku dalu a chutney. Vetsinou to stoji tak 20 Rps, 8 Kc. Takze za 12 Kc na nase se tu da docela slusne pojist i s cajem. To v restauracich je draz. Tam stoji bezne jidlo – kari, subzi od tech 150 Rps do 300 Rps. Zalezi jak kde. Ale takove to thali stoji od 140 Rps do 250 Rps, tam uz jsou vetsinou dve kari, dal, rajta, nekolik placek, zelenina, ryze. A to uz se clovek spise preji. No ale vite, nejsem velky jedlik a mam v oblibe spise mensi porce.
Dnes to udelam opacne. Do sve oblibene kavarny si zajdu na obed – mam vycihnuty Gobi Manchurian, a vecerni kavu si dam u nas v hotelu na strese. Tam uz se ladim na odlet.
Dnes jsem si rekl, kdyz jsem nasel zastavku metra Botanical Garden, ze se zajedu na botanickou podivat. Jel jsem metrem asi 14 zastavek a kdyz jsem tu zahradu nasel, tak me mili vratny oznamil, ze je otevreno pouze od pondeli do patku. Tak to tu chodi. Tak ze si zajednu na konecnou, kde mel byt nejaky velky obchodni mall. Byl tam, ale jeste rozestaveny. Bude velky. Tak jsem se zase vratil sem do centra a jak Vam pisi tento email, tak uz mi poradne vyhladlo. No a to je ten pravy cas jit 🙂 Po obede se odvazim pekne porelaxovat, vecer kava a uvidime co…
Do zeme nasi milovane zdravi Ondra

Delhi, den dvacaty

Indie 2015

Co Vam budu povidat 🙂 Zitra jiz jedu na letiste. Uteklo to pekne. Ale kdyz si vzpomenu na den, kdy jsem sem priletl a kousek odtud se poprve ubytoval a spatril Delhi, tak mi to pripada, jako pred deseti lety…
Vcera to probehlo, tak jak se namalovalo. K obedu uzasny Gobi Manchurian a vecer kava s tousty na strese hotelu. Mezi tim trocha odpocinku, kniha papirova i poslechova, meditace.
Rikam si, ze to tu neni uplne idealni k ziti pro nas evropany a stejne tak to neni idealni u nas. Kazda kultura, spolecnost, narod ma sve. Mouchy i prednosti. K nazoru, ze bychom si meli v idelanim pripade sve zkusenosti predavat, se priklanim. Propojeni vychodu (orientu) a zapadu (zapadni kultury) se jevi jako idealni. To co my postradame, tady maji a to co postradaji tu, mame zase my. Ucit se od sebe navzajem je cesta, ktera muze posunout cele lidstvo nad urovne, ve kterych se momentalne topi. Tady se treba topi v odpadcich a touze po penezich. My se zase topime v problemech mezilidskych vztah a tim i problemech ekonomicky politickeho razu (silne podbarvene uzavrenou, egoistickou a sobeckou individualitou velke casti vlivnych jedincu, kteri nastavuji spolecenske normy), ktere maji za nasledek nesnasenslivost mezi lidmi jako takovymi, nesnasenlivost mezi rasami a hrubemu vztahu k prirode jako takove. Vezme, ze tak jak jsme mentalne nastaveni, takove veci se nam pak deji. Tady i pres skutecnost, ze ma Indie cca 1.3 miliardy obyvatel zije vice mene v miru. Nejvetsi skupinou jsou hinduiste, pak jsou tu take pocetne a nemale skupiny muslimu, krestanu, budhistu, sikhu apod. Tu a tam se i zde najde vyhranena skupina, ktera si chce prosadit sve zajmy, ale jinak je tu klid, mir a pratelskost lidi, ktera nema u nas v Evrope obdoby. Lide jsou tu k sobe mili, nikdo na nikoho nekrici, nenahani mu strach, neukazuje prihlople posunky svedcici stejne o urovni ukazujiciho. Cizi lide se tu davaji do reci, jako by se davno znali, jako by byli stari pratele.
Premyslel jsem nad tim a definoval jsem si to pro sebe takto: Tady v Indii maji lide mentalni nekonecno a lide u nas maji mentalni STOP. Myslim si, ze je to dano predevsim strachem ze smrti. Ten tu maji lide zrejme daleko vice zpracovany a to zejmena jejich desetitisiciletou virou v bozstva, znovuzrozeni a nesmrtelnost duse, jakozto jeden z prvku nekonecnosti vesmiru a byti jako takoveho. Tento postoj je rozpitvany do nejdetailnejsich infomaci, ktere jsou zaznamenany ve vedach a ktere se predavaji z generace na generaci po tisice let a to i daleko pred nasim letopoctem. Tady se muzeme priucit. Strach ze smrti plodi dalsi strach, ktery se nam promita do zivota na uplne beznych zivotnich situacich. To nam pak prinasi nezadouci stavy, stresy, nemoci a dalsi bezne potize ve vzajemne komunikaci.
Dalsim zajimavym aspektem je skutecnost, ze vetsina populace je ciste vegetarianska. A velmi rozsirenym fenomenem je tu tzv. Ahinsa, neublizovani (vc. nezabijeni). Takto tu sice volne behaji kravy, cunici, psi a dalsi zvirata po silnici, sle nikdo jim neublizi. Dokonce mistni povidali, ze za umyslne ublizeni zvirete muzete jit i do vezeni. Hm. To kdyby videli, co se deje u nas na silnicich, jatkach, v koncentracnich velkochovech, tak nas daji zavrit vsechny (prehanim je to nase karma). Kdyby nekoho zajimalo, co se ve velkochvech deje tak jsou ke shlednuti na youtube.com velmi, ale velmi otresne dokumenty (jeden z nich, ktery jsem videl den pred tim, nez jsem se stal vegetarianem se jmenuje Farm to Fridge). Tyto hruzy se nam chte nechte promitaji do zivota, ktery je VZDY podminen zakonu PRICINA X NASLEDEK.
Ale odlehcime. Vrtalo mi hlavou proc je tady vsude tolik bordelu. Na ulicich, ve skarpach, na brehu rek, na rumistich… vsude spousta igelitovych obalu, tasek, flasek… Napadlo me, ze to bde zrejme tim, ze tu lide maji prastary prirodni zvyk vsechno vracet zemi zpet. Tzn. oloupu banan, pomeranc, mandarinku, kokosak, slupy od brambor, lupeni od zeleniny atd. obsah snim (ten pak tedy take vratim zemi), ale slupky a jine mohu odhodit na zem, kde se rozlozi a podpori urodnou pudu pro dalsi rostliny. Tak jak to tu po staleti delaji, tak to delaji i s igelity. Potiz je vsak ta, ze rozklad takoveho igelitu trva nescetnekrat dele. Tady by se meli ucit zase oni, kdyz uz prevzali moderni „civilizovany“ system baleni potravin a vselijakych jinych predmetu (nejedna se tu spise o ekonomicky aspekt?). I my se to stale ucime, sic to mame hodne dobre rozpracovane, avsak budoucnost nam bude moci ukazat, ze je poteba se vratit tochu zpet a zacit pouzivat zdravy selsky rozum a nosit si do kramu opet svou tasku (treba sitovku), pouzivat system vratnych lahvi, ale i plechovek a PET lahvi, kdyz uz to musi byt. Pokud to neudelame, budeme tady drive, ci pozdeji zahrabani v odpadcich tez.
Dalsi pokracovani zitra. Bude to vsak jiz posledni z Indie 2015.
Budte na sebe hodni, az prijde posledni hodinka, bude uz pozde si zivot vychutnat v pratelstvi a v peknych vztazich mezi bliznimi.
Ondra

PS: To co tu vypravim, pronasim svymi vlastnimi slovy, ktere me zrovna napadnou. Omlouvam se tedy tem, kteri lpi na spravnych tvarech, spisovne a uhlazene cestine bez hrubek, preklepu apod. Pouzil jsem tento jazyk jako prostredek ke sdeleni svych myslenek. Chvili se mi tady i kouri od klavesnice. Dulezity tedy vnimam vice obsah, nez formu.

Delhi, den dvacatyprvni

Indie 2015

A je to tady, dnes v noci kratce po pulnoci odletam zpet domu. 21 dni uplyne.prave dnes. Proc 21 dni a co si od toho slibuji? Rika se, ze za 21 dni jsme schopni zmenit sve navyky, aby jsme nebyli automaticky pod jejich vlivem a bezmyslenkovite delali konkretni veci, ktere delat nechceme. Koho by zajimalo vice, tady je clanek, ktery jsem nahodou vygoooglil: http://psychologie.cz/jak-zmenit-sve-navyky/. Zdroju je vic. Osobne tomu verim, jelikoz se ne nadarmo rika: „Zasaď myšlenku, sklidíš čin, zasaď čin, sklidíš návyk, zasaď návyk, sklidíš charakter, zasaď charakter, sklidíš osud“. Vsechno od nejmensich detailu naseho zivota utvari nasi budoucnost. Vsechno i ta nejmensi myslenka (a uz vubec radeji neopakovana)! Muzeme delat slepe brouky a strkat hlavu do pisku jako netopyr, ale je to tak. Takze, jelikoz mi na moji, potazmo i Vasi budoucnosti zalezi, rozhodl jsem se, ze jiz nebudu delat kroky, ktere moji budoucnost negativne ovlivnuji. Prinejmensim projevim takovou snahu, jaka je v mych silach, abych se o to vzdy alespon pokusil. A to pokud mozno v souladu s hlasem meho srdce, prirodou a nejvyssim stvoritelem. Zni to mozna odvazne, ale vdyt na tom preci nic neni. Nic, co by stalo za nejakou namahu se s necim prat, nebo proti necemu bojovat. Ono se stejne uvidi, jak se to vyvine a kam se to posune (vid Milo 🙂 – tento citat od vynikajicich clovicku manzelu Bauerovych z Podebrad – www.cestanadeje.cz, jsem zde drze a bez soulasu pouzil. Poplatek za tuto nadprahovou reklamu je pouzit jako uhrada za propujceni citatu. pozn. autora, dekuji). Takto z dalky a s odstupem, ci nadhledem to stejne vypada vsechno jednodussi, nes kolikrat bezna denni realita prinasi :).
Tak jsem si sbalil veci na pokoji, nacpal vse do baglu a vydal se na obed. K obedu vynikajici, ale vynikajci Aloo palak s cernym koriandrem, chilli, fenyklem. S jednou capatkou to bylo akorat. Mam jeste sest hodin do odjezdu taxi na letiste, tak to vidim jeste na prochazecku, knizku a kavu na strese.
No co jeste rici. Celkove tato cesta prinesla mnoho zazitku, setkani s mnohymi lidmi, setkani s temer hmatatelnym nadprirozenem. Pokusil jsem se velkou cast veci vylicit, jak jsem to zazil, jak to citil. Vsechno jsem vsak nerekl a ani nemohu, neb jsem o to byl bud pozadan, nebo je to vec ciste osobniho razu, ktera ma zustat v soukromi kazdeho konkretniho poutnika – hledace. Kazdy ma sve tajemstvi.
Preji nam moc paradni Vanoce, abychom si to vsichni uzili, jak se patri. A do Noveho roku 2016 preji nezlomny selsky rozum, ktery nam vsem zajisti skvelou budoucnost. Tady nerikaji zdravy selsky rozum, ale budhi – jemny intelekt, rozum.
Tady jsou jeste nejake kratke informace, ktere na me vybafly: http://www.seberizeni.cz/12-zakonu-karmy-ktere-zmeni-vas-zivot/.
Zdroju je hodne a na kterykoliv se zamerime, tak nam bude odkryvat nove a nove informace. Ono totiz nekonecnost vesmiru neni jen smerem ven, ale i dovnitr. Vzdyt to znate, do ceho se clovek ponori, zacne odkryvat netusene svety.
Ondra, uz nadobro